Přeskočit na obsah

Synagoga Cymbalista a Centrum židovského dědictví

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Synagoga Cymbalista a Centrum židovského dědictví
Pohled na synagogu v kampusu Telavivské univerzity
Místo
MístoTel Aviv, IzraelIzrael Izrael
Souřadnice
Map
Architektonický popis
ArchitektMario Botta
Výstavba1998–?
Odkazy
Oficiální webwww.tau.ac.il/institutes/cymbalista/odot.html
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Jižní vchod do synagogy

Synagoga Cymbalista a Centrum židovského dědictví (hebrejsky: בית הכנסת והמרכז למורשת היהדות ע"ש צימבליסטה) je kulturní centrum a hlavní synagoga Telaviské univerzity. Byla navržena v roce 1996 švýcarským architektem Mario Bottou a postavena v letech 19971998. Mecenáši a jmenovci byli Paulette a Norbert Cymbalistovi.

Architektura

[editovat | editovat zdroj]

Půdorys budovy se rozkládá na ploše přibližně 760 až 800 m2. Z obdélníkové základny stoupají dvě párové věže, které mají v úpatí čtvercový půdorys, avšak přecházejí v kruh, který má při vrcholu poloměr 13,5 metru. Obě věže spojuje pravoúhlá hala. Původní architektonická podoba věží je realizací konstrukční úlohy kvadratura kruhu.[1][2] V každé z věží je při jejím vrcholu zabudován čtvercová deska v podobě baldachýnu, která rozprostírá přírodní světlo po stěnách věží. Toto zařízení má připomínat tradiční židovský svatební baldachýn zvaný chupa.[3] Aron ha-kodeš je částečně nasvícen průsvitným onyxem. Nad ním se nachází verš z Žalmů v hebrejštině שויתי יהוה לנגדי תמיד, „Hospodina stále před oči si stavím“ (Žalm 16:8).[4]

Architektonické souvislosti

[editovat | editovat zdroj]

Synagoga Cymbalista a Centrum židovského dědictví byla postavena v době, kdy slavní architekti v Izraeli navrhovali množství budov,[5] a vytvářeli tak kreativní moderní architekturu spojenou s židovskými institucemi.[6] Jedna taková instituce, Židovské muzeum v Berlíně, hostila výstavu Židovská identita v architektuře (Jewish Identity in Architecture), která představovala synagogu Cymbalista.[7] Již dříve navrhovali mezinárodně uznávaní architekti nové vzhledy synagog v jejich moderní podobě: kongregace Bet Šolom v Pensylvánii navržená Frankem Lloydem Wrightem či navrhovaná přestavba synagogy Churva architektem Louisem Kahnem.[8] Mario Botta navrhl budovu Sanfranciského muzea moderního umění a o několik let dříve i katedrálu Vzkříšení a svatého Korbiniána v Évry, s podobným válcovitým tvarem.[9] Synagoga Cymbalista a Centrum židovského dědictví byla dvanáctým projektem a vyvrcholením série náboženských prací Mario Botty, které byly představeny v Londýně v Královském institutu britských architektů na výstavě s názvem Architetture del Sacro: Prayers in Stone.[10]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cymbalista Synagogue and Jewish Heritage Center na anglické Wikipedii.

  1. Cymbalista Synagogue - About [online]. Telavivská univerzita [cit. 2009-07-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. BOTTA, Mario. The Cymbalista Synagogue and Jewish Heritage Center, Tel Aviv, Israel 1996-1998 [online]. [cit. 2009-07-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. DAWSON, Layla. Defining Jewish identity [online]. Architectural Review, 2005-6 [cit. 2009-07-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Ž 16, 8 (Kral, ČEP)
  5. HECHT, Esther. Building Israel [online]. Hadassah Magazine, 2004-12 [cit. 2009-07-20]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  6. ZANDBERG, Esther. The Jewish shul of architecture [online]. Haaretz, 2004 [cit. 2009-07-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-11-24. (anglicky) 
  7. Jewish Identity in Architecture [online]. Židovské muzeum v Berlíně, 2005 [cit. 2009-07-20]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  8. Roman Hollenstein, Citadel of Faith collected in Mario Botta, The Cymbalista Synagogue and Jewish Heritage Center, Skira, 2001, p. 26
  9. BRADBURY, Dominic. Pared-down hymns to a higher level of beauty [online]. Telegraph, 2006-11-17 [cit. 2009-07-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. GLANCEY, Jonathan. Spirit in the skylight [online]. The Guardian, 2005-12-19 [cit. 2009-07-20]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]